Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie a současnost heraltické školy. 

          Škola v Heralticích se připomíná roku 1662. V té době ještě žil Jan Ámos Komenský ( 1592 – 1670 ), vzdělaný biskup jednoty bratrské, vědec a učitel, který byl a je nazýván učitelem národů. Nižší školy bývaly v té době v některých větších obcích, kde byl kostel, a pravidelně ve městech. Navštěvovaly je děti asi od 7 do 12 let. Učily se zde psát, číst a počítat. Hodně času se věnovalo zpěvu a důraz se kladl na náboženskou výchovu ( katechizmus ). Neexistovala povinná školní docházka. Na vesnicích se děti učily v bytě kantora, polorozpadlé obecní budově nebo na faře, školní budovy stály málokde. Učiteli se stávali vedle farářů a několika málo vzdělanců i vojenští vysloužilci, řemeslníci a každý, kdo uměl jen trochu číst, psát a počítat. Učitelé byli špatně placeni a přivydělávali si různou vedlejší činností – hráli v kapelách a kostelích, psali lidem úřední dopisy a o svátcích chodili po domech s koledou. V Heralticích se v té době nevyučovalo nepřetržitě, jelikož obec nechtěla učitele živit. Farář tehdy nabízel, že dá učiteli stravu a čtyři míry žita. Později ( r. 1691 ) dostával od každého sedláka mandel pšenice a ovsa. Farář dával učiteli a jeho rodině oběd již jen v neděli a o svátcích.

          V roce 1745 ustanoven byl zde učitelem Jan Kočí, který vyučoval v dřevěné chalupě „u Šrámků“. Ta byla prý bídná a sešlá, proto byla roku 1787  přestavena. Nová škola byla zase dřevěná, ale už prý pěknější. V ní Jan Kočí vyučoval až do roku 1802, maje po nějaký čas k ruce pomocníka Petra Sobotku. Jan Kočí vyučoval ve zdejší škole podle dostupných pramenů 57 let. Roku 1817 dal říšský hrabě Edvard Collalto ze St.Salvatore postavit zděnou školní budovu. Hrabě Collalto byl majitelem panství brtnického, spolumajitelem zdejšího dvora i dvorů v obcích Pokojovice a Hvězdoňovice. Učinil tak jakožto patron zdejší školy. Věnoval k tomu účelu veškerý stavební materiál a zaplatil řemeslníkům. Občané z obcí přiškolených byli povinni konat práce ruční, nádenické. Do Heraltic byly tenkráte přiškoleny Hvězdoňovice, Pokojovice a Zašovice. V budově byl malý byt učitelův a jedna třída. Bylo to číslo popisné 21. Mezi dvorem nové školy a starým hřbitovem povolil hrabě Collalto zřídit stromkovou školku. Krytina na nové škole byla asi dřevěná, protože roku 1850 byla střecha školy pokryta taškami, přičemž opět jmenovaný hrabě daroval materiál a zaplatil pokrývačům. Osadníci pak obstarali přívoz materiálu a práci nádenickou.

          Učitelem v Heralticích byl od roku 1803 Antonín Svoboda, který pocházel z Červené Řečice. Jeho syn Karel byl od roku 1839 jeho pomocníkem. Když Antonín Svoboda roku 1850 umírá, stává se Karel jeho nástupcem. Rodina Svobodova provozovala chrámovou i světskou hudbu. Karel Svoboda ( * 1820 ) byl výtečný učitel a požíval velké vážnosti. Byl předsedou učitelské jednoty hejtmanství Třebíčského. Roku 1876 byl delegátem za okres Třebíč na zemské učitelské konferenci. Když odcházel 11. 6. 1888 na odpočinek, rozloučila se s ním celá učitelská jednota slavnostní schůzí v Heralticích, kde jej obec jmenovala čestným občanem. Zemřel náhle 19. 11. 1890 ve vlaku do Třebíče.

          Roku 1878 byla škola rozšířena na dvojtřídní. Pro první třídu byl najat bývalý kupecký krám č.p. 69. Byla to však místnost malá, studená a proto k účelům vyučovacím nepříhodná. Proto byly zřízeny roku 1882 z bývalých sýpek v panském dvoře č. p. 1 dvě pěkné, světlé učebny a kabinet. Nájem byl smluven se správou velkostatku na 20 let za 80 zlatých ročně. Stará školní budova č.p. 21 byla ponechána od té doby za byt správce školy.

          Od roku 1890 jsou dochovány tzv.“Protokoly“, ve kterých jsou zaneseny veškeré zápisy z porad zdejšího pedagogického sboru. Na konci školního roku 1890/1891 bylo zapsáno v posledním Protokolu toto:“Protokol závěrečný o domácí konferenci sboru učitelského nemohl býti sepsán, jelikož podučitel pan Josef Černý náhle odjel.“ Jestli se ještě někdy vrátil, se už v dalších protokolech zjistit nedá. I takové problémy musel tehdejší nadučitel řešit. Nadučitelem byl v té době František Veselský, podučitelem Martin Smejkal a industriální učitelkou Anna Veselská ( choť  pana nadučitele ). František Veselský ( *1859 ) vystudoval gymnázium. Na místo nadučitelské do Heraltic se dostal zajímavým způsobem. Tehdy byl totiž veliký nedostatek kvalifikovaných a schopných učitelů.  Když byl ve 4. ročníku, bylo mu nabídnuto nadučitelem Karlem Svobodou 50 zlatých odměny, zaváže-li se, že se bude ucházet o místo podučitelské v Heralticích a později, že se stane jeho nástupcem. Pan Veselský tedy na zdejší školu nastoupil už v osmdesátých letech 19. století. 

          Když docházel nájem místnosti v panském dvoře, usneseno bylo v místní školní radě i obecním zastupitelstvu, že se více tyto místnosti najímat nebudou, ale že se postaví nová školní budova. Toto bylo zapsáno v protokolu o schůzi obecního zastupitelstva dne 5. února 1899 pod bodem 2. Přistoupeno bylo na návrh, aby se stavěla budova se čtyřmi učebnami vedle nynější školy z roku 1817  č. p. 21. Stará budova školy později sloužila jako byt správce školy. Průčelí mělo být podle návrhu obráceno jižně, proti chalupě č.p. 3. Při tom tehdy zůstalo. Plány zhotovil okresní cestmistr a stavitel Karel Hudec z Třebíče. Na svoji dobu velice moderní stavbu provedl během dvou let stavitel Rajmund Wolf z Třebíče. Začato bylo 18. 6. 1900 a kolaudace proběhla dne 12. 9. 1901. Nová budova byla vystavěna nákladem 25.600 zlatých. Z části byla postavena na místě starého hřbitova. Při prácích na vodovodu a odpadech byly nalezeny kosti, které byly uloženy na zdejším hřbitově. Slavnostní otevření nové školy se konalo 15. září 1901. Účet za výzdobu školy, oslavu a pohoštění při svěcení školy zněl na necelých 78 zlatých. Škola měla při slavnostním otevření také vlastní prapor, který dal zhotovit nákladem 60 zlatých nadučitel s občany obce.

          Povinná školní docházka byla v té době od 6 do 14 let a školu navštěvovalo 180 dětí. I přes to, že si     v  Zašovicích postavili roku 1902 svoji vlastní školu, počet žáků v Heralticích vzrůstal tak, že byla roku 1910 zřízena při II.třídě pobočka a za čtyři roky byla škola rozšířena na trojtřídní. Nadučitel Veselský dne 2. 2. 1913 umírá po roční těžké nemoci a do konce školního roku byl na jeho místo jmenován jeho syn Prokop Veselský. Ten narukoval do armády a během 1. světové války dne 2. 4. 1915 umírá v Miklozsi v Uhrách.

          V 1. světové válce se ředitelé školy měnili velice často. Od roku 1913 řídil školu Ferdinand Vollas, který přišel ze Starče a roku 1915 odchází do Vladislavi. Po něm převzala školu v září 1915 Julie Kousalová, která ale hned 13. 11. 1915 náhle umírá ve věku nedožitých 31 let. Na její místo pak nastoupil do června roku 1916 pan Jiljí Kružík. Od září roku 1916 byla vedením školy pověřena Marie Coufalová. Od roku 1917 je správou školy pověřen František Brabenec.

          I heraltická škola prožívá v roce 1918 velkolepé události spojené s vyhlášením samostatnosti Československa. Dne 11. 11. 1918 vítá správce školy členy sboru na poradě jako občany svobodného demokratického státu. V Protokole je napsáno:“S prohlášením samostatnosti české slaví pravda svůj vjezd do českých škol“. Pan učitel Brabenec tehdy kritizoval pokrytectví, kterým bylo naše školství v dobách Rakousko-Uherska ovládáno.

          V roce 1919 bylo ve škole 218 žáků, a proto byla povolena pobočka při III.třídě, jež byla po pěti letech stabilizována. Úbytek dětí, zvláště nápadný od školního roku 1924/1925, zavinila „neúrodná“ léta válečná a později zřízení měšťanské školy v Okříškách, kam většina žactva 6. – 8. ročníku odchází. Na počátku školního roku 1925/1926 klesl počet dětí na 127 ( 63 chlapců a 64 dívek ), proto byla dočasně jedna třída zavřena. Ve škole vyučoval v té době řidicí učitel František Brabenec a spolu s ním pan učitel Otakar Kousal, učitelka Drahomíra Brabencová a učitelka ručních prací a domácích nauk Marie Kousalová. Členy místní školní rady jsou mimo řídícího učitele F.Brabence a učitele O.Kousala také František Hroch, rolník z Heraltic ( předseda ), Rudolf Ramach, mlynář z Heraltic ( místopředseda ), Antonín Lorenc, domkář z Pokojovic a Petr Novotný, rolník z Hvězdoňovic.

          Co bylo o škole v té době napsáno v almanachu „NÁRODNÍ ŠKOLSTVÍ na Náměštsku nad Oslavou a Třebíčsku“? „Průčelí školní budovy působí pěkným dojmem. Ale místo, na němž budova stojí, nebylo vhodně voleno. Nedostatkem místa jsou chodby a záchody stísněné a nelze toto snadno odstraniti. Množství povozů na živé silnici a blízkost hospody často ruší vyučování, otevrou-li se okna, také spousty prachu vnikají do učíren. Třídy samy jsou prostranné, světlé a suché, toliko třída na levé straně v přízemí na západní straně při velkých mrazech promrzá. Mimo čtyři učebny jest v budově pouze malý kabinet, který škole nestačí. Poněvadž se vyučuje pouze ve třech třídách, jest v jedné třídě zřízena tělocvična. Místní pobočka Sokola má dovoleno v ní cvičiti a za to zaopatřila pěkné nářadí tělocvičně. Správa velkostatku propůjčila ochotně škole jednu místnost v panském dvoře na školní kuchyni, která jest již třetí rok zřízena. Mezi oběma budovami školními a silnicí jest malá a úzká zahrada správce školy. Pomůckami jest škola opatřena přiměřeně, knihovna žákovská a učitelská potřebují doplnění. Šicí stroj bude brzy zakoupen. Návštěva školy jest velmi dobrá. Nepříznivé počasí zdržuje některé děti přespolní, zvláště ze vzdálených Hvězdoňovic, od návštěvy školy. Zdravotní stav žactva mimo obvyklé epidemické nemoci dětské jest normální. Není dětí trpících nedostatečnou výživou, není dětí tuberkulosních, řídké jsou nemoci oční.

          Pan řidicí Brabenec odchází poslední den školního roku v červnu 1927 na zasloužený odpočinek. Pracoval na zdejší škole 10 let. Za jeho práci mu poděkoval pan učitel Otakar Kousal, který ho ve funkci správce školy od září roku 1927 nahradil. V červnu roku 1928 se žactvo heraltické školy účastnilo velkolepé akce – uvítání pana prezidenta T.G. Masaryka ve Štěměchách. K tomuto účelu bylo získáno pět povozů, které zdarma dali Vybíral Jiljí, Hájek Antonín, Böhm Bedřich, Ježek Antonín a Čmelka Jan. Jelo tehdy všechno žactvo. Po uvítání se žáci občerstvili bednou sodovky, kterou jim v hostinci ve Štěměchách zakoupil pan Jiljí Vybíral.  Po krátkém odpočinku se žactvo vrátilo bez nehody domů. V těchto letech působili na škole, kromě pana řídícího Kousala, ještě pan učitel František Kružík, paní učitelka Drahomíra Čermáková a pomocný učitel Jan Kula.

          Počet žáků ve dvacátých a třicátých letech ve škole pravidelně klesal. Stačilo to však na udržení trojtřídní školy. Ve třicátých letech působili na škole také Vlasta Staňková, Leopold Malec a Marie Kousalová ( učitelka domácích nauk ). V roce 1935 byla škola vybavena telefonní přípojkou z kabinetu do bytu správce školy. Za tuto montáž bylo tehdy zaplaceno 50 korun. Koncem třicátých let nebyla příznivá doba pro české školství a ani pro český národ. Blížila se válka.

           Dne 22. 3. 1939 se správce školy pan Kousal na učitelské poradě zmiňuje o veliké změně, která se dne 15. 3. 1939 s naším státem stala. Byl přesvědčen, že škola i nadále zůstane ušetřena všech rušivých vlivů, které by jí škodily. Žádal členy sboru, aby přesným plněním svých učitelských a občanských povinností každý hleděl přispět k rozkvětu naší zbylé vlasti a celého našeho národa. V červnu roku 1939 pan řídící Kousal odchází. Na poslední poradě poděkoval všem členům sboru za poctivou práci a přál všem, aby se dočkali rozkvětu českého školství a uspokojivé budoucnosti celého českého národa.  Od září téhož roku ho na místě správce školy zastupuje paní Vlasta Staňková. Na škole v té době působí ještě Leopold Malec, Věra Jičínská a Marie Kousalová. V září roku 1940 se správcem školy stal pan František Kružík – rodák ze Zašovic, který na zdejší škole působil dlouhá léta ( 1927 – 1937 ) jako učitel. V roce 1937 odešel na vlastní žádost na jednotřídní  školu do Brtničky, kde byl jmenován správcem. Odtud se vrací opět do Heraltic. V Heralticích však dlouho nezůstal. 26. 10. 1940 byl vzat do ochranné vazby pro podezření z nepřátelských činů proti Říši. Ve vězení nakonec strávil 5 let. Na jeho místo se opět vrací Vlasta Staňková a přichází ještě pan učitel Josef Řídký.

          V roce 1940 bylo zakázáno výnosem ministerstva učit podle starých knih, nové však ještě vydány nebyly a tak se vyučovalo bez knih. Učební látka byla tehdy zapisována na tabule a na papíry. Školní rok 1941/1942 byl zahájen jen se 67 žáky a tak se z trojtřídní školy stala pouze dvojtřídní. Vyučovalo se ve dvou učebnách v 1. patře, stejně jako dnes.V březnu 1942 musela škola oslavit 3. výročí zřízení Protektorátu a v dubnu 1942 si žáci i učitelé museli připomenout 53. narozeniny A. Hitlera. V zápise ve školní kronice doslova stojí: „Po obou oslavách bylo prázdno.Toto asi vyjadřuje pocity všech zúčastněných.

          O období mezi roky 1942 – 1953 se informace budou shánět jenom velice těžko, protože zápisy z těchto let byly ze školní kroniky vytrženy. Ani protokoly z učitelských porad nejsou dochovány. Zachovány jsou jen třídní knihy a to ještě ne všechny. Nebyla to doba jednoduchá a některé zápisy se zřejmě novému režimu  nehodily do koncepce. V obecní kronice je napsáno ještě několik slov o návratu pana řídícího Františka Kružíka z dlouholetého věznění ve Vratislavi. Dle zápisu v obecní kronice se po okupaci vrací domů ve špatném zdravotním stavu. V červnu roku 1945 byla na návsi uspořádána slavnost na jeho uvítání i na uvítání ostatních občanů, kteří se vrátili z koncentračních táborů a z nucených prací.

          V padesátých letech působili na škole jako ředitelé pan Rudolf Nováček ( 1947 – 1953 ), pan Vladimír Heralecký ( 1953 – 1955 ) a pan Bohumil Střecha ( 1955 – 1959 ). V roce 1955 bylo ve škole vyměněno všech 21 oken nákladem 21.000,- Kč. Od školního roku 1955/56 byla škola opět po letech rozšířena na trojtřídní. Ve škole bylo tehdy 85 dětí. V dalším roce dosáhl počet dětí dokonce 90, což bylo nejvíce od 2. světové války. V dalších letech počty dětí spíše klesaly. Z tohoto důvodu byla škola ve školním roce 1966/1967 změněna na dvojtřídní. V těchto letech působil ve škole jako ředitel pan Jiří Polák, který zůstal na zdejší škole celých 15 let ( 1959 – 1974 ).

 

          Roku 1961 byla do budovy školy umístěna také škola mateřská, která byla zřízena ze zemědělského útulku. První zmínka o mateřské škole tzv „Žňovém útulku“  je datována ke dni 16. 5. 1943. Řízením tohoto útulku byla pověřena paní Marie Smutná z Ostašova. První ředitelkou mateřské školy byla v roce 1961 jmenována paní Marie Tomanová, která však záhy odchází a v roce 1962 nastoupila na její místo paní Antonie Pokorná. Ta byla ve zdejší školce do roku 1965. V tomto roce nastupuje do funkce ředitelky paní Marie Ježková, která zde působila až do roku 1989, plných 24 let. Paní Ježková zasvětila celý svůj život práci s dětmi a ještě dnes vypomáhá ve škole s výukou náboženství žáků 1. a 2. ročníku. Poslední ředitelkou v mateřské škole byla od roku 1989 paní Drahomíra Vejmelková. Od 1. 9. 2000 se stala mateřská škola součástí školy základní. Všechny samostatné součásti byly sloučeny do subjektu s názvem Základní a mateřská škola Heraltice. Personálním a ekonomickým vedením školy byl pověřen ředitel základní školy Stanislav Bartheldy. Paní Vejmelková se stala vedoucí učitelkou, která nadále vedla školku po stránce pedagogické.

          Mateřská škola byla, stejně jako škola základní, nedílnou součástí života obce. Děti i učitelé se účastnili se svými vystoupeními na oslavách různých výročí a podíleli se na kulturním a společenském životě obce. V červenci roku 1989 se mateřská škola aktivně podílela na prvním setkání rodáků. V kronice mateřské školy jsou podpisy všech 63 lidí, kteří se do školky přišli podívat.

          Nyní se opět vrátíme k historii školy základní. V sedmdesátých a osmdesátých letech působili na zdejší škole jako ředitelé paní Miluše Dokulilová (1974 – 1981 ), pan Jan Marek ( 1981 – 1982 ) a pan PaedDr. Karel Tomek ( 1982 – 1986 ), který v současné době působí na Ministerstvu školství v sekci základních škol. Počet dětí ve škole se začal počátkem osmdesátých let rapidně snižovat a ve školním roce 1985/1986 poklesl počet žáků natolik, že bylo rozhodnuto Okresním národním výborem v Třebíči o jejím uzavření. Paradoxní na tomto rozhodnutí je to, že rok před tím se podařilo místním občanům nemalým úsilím opravit fasádu školy. Občané obce odpracovali na opravě fasády 1.950 brigádnických hodin, jak uvádí tehdejší zápis ve školní kronice. Škola měla po uzavření sloužit pro potřeby mateřské školy, horní patro bylo dáno k dispozici Pionýrské organizaci. Ta využívala zdejší školu spíše jako sklad pro svůj letní tábor. Pan ředitel Tomek napsal tehdy do kroniky, že se uzavřela historie 85 let školy ve stávající budově i 324 let trvání základního školství v obci Heraltice. Mýlil se.

          Tento stav naštěstí netrval dlouho a události roku 1989 napomohly i zdejší škole. Na jaře roku 1990 začali občané v Heralticích usilovat o znovuotevření zdejší školy. Mnoho starostí bylo s opravou stropu a střechy. Střecha byle ve špatném stavu a v důsledku pronikání vlhkosti do školy se část stropu v jedné učebně v 1. patře propadla. Nemálo starostí bylo také s vybavením školy. Učební pomůcky, které byly po uzavření školy v roce 1986 převedeny do Třebíče, se nepodařilo již získat zpět a tak s potřebným vybavením pomohla ZŠ v Okříškách. S tímto základním vybavením byla 3. září roku 1990 škola po čtyřleté odmlce opět otevřena. Ředitelkou byla jmenována paní Jana Brancuzská, která přišla ze základní školy v Okříškách. Škola byla organizována jako jednotřídní se 16 žáky. V červnu roku 1994 odchází paní ředitelka Brancuzská do důchodu, vedení školy po ní přebírá pan Stanislav Bartheldy.

          Nejnižší počet žáků navštěvoval školu ve školním roce 1994/1995, kdy chodilo do školy 13 dětí. V tomto školním roce byla také otevřena při zdejší škole školní družina, která zajišťovala a dodnes zajišťuje odpolední zaměstnání dětí. Počet dětí ve škole se začal postupně zvyšovat.  Škola ale zůstala jednotřídní až do roku 1998. Ve školním roce 1998/1999 byla po složitých jednáních se Školským úřadem v Třebíči otevřena druhá třída. Tehdejší vedení Školského úřadu si vyžádalo demografickou rozvahu, což byl předpokládaný počet žáků na dalších 5 let. Počet žáků byl tehdy 26, což byl minimální počet potřebný pro její otevření. Nejvyšší počet dětí za posledních 10 let byl ve školním roce 2000/2001, kdy navštěvovalo školu 35 dětí.   

          V roce 2001 uspořádala škola oslavy 100 let školní budovy. U příležitosti těchto oslav byla otevřena výstava z historie mateřské a základní školy, která měla u zdejších občanů veliký ohlas. Do školy se přišlo podívat 137 lidí. Další akcí pořádanou v rámci 100 let školy byl kulturní program, ve kterém vystoupili děti z mateřské školy i všichni žáci školy základní. Na programu byly scénky, pohádky, básničky i písničky. I kulturní program se velice líbil.  Na dobrovolném vstupném z těchto akcí škola vybrala přes 4.000 korun. Peníze byly použity na nákup psacích i kreslících potřeb pro děti.

          Heraltická škola se v posledním desetiletí hodně změnila. Nákladem 60.000,- Kč byl opraven vchod do školy, který odpovídá novým bezpečnostním požadavkům. Největší změny však nastaly hlavně ve vnitřním vybavení. Zrekonstruováno bylo sociální zařízení, jehož oprava si vyžádala investici 100.000,- Kč. Dále bylo uděláno nové osvětlení ve všech učebnách. Třídy jsou vybaveny novým moderním nábytkem. Do školy byla také zakoupena nová didaktická technika  (videa, televizory, elektronické klávesy, kopírka …), která zajišťuje výuku na úrovni velkých škol. Další velkou změnou je zřízení nové počítačové učebny se čtyřmi moderními počítači v hodnotě 200.000,- Kč, které škola dostala od Ministerstva školství v rámci projektu „Internet do škol“. Počítače děti využívají jak ve výuce, tak i ve volném čase. Škola je v rámci tohoto projektu připojena 24 hodin denně k internetu. Kromě dětí se v nové počítačové učebně vzdělávají také zájemci z řad rodičů. Škola nabízí volné kapacity na internetu také zájemcům z řad veřejnosti. Všechno vybavení škola získala díky velké pomoci obecního úřadu. Spolupráce obce a školy je v posledních deseti letech opravdu skvělá. V tomto roce se připravuje generální rekonstrukce školní jídelny. Ta musí totiž splňovat přísné hygienické normy EU. Školní jídelna nabízí vaření obědů i pro zájemce z řad místních občanů.

          Škola by se chtěla do budoucna stát ještě významnějším střediskem života v obci. To ovšem záleží na přístupu státu k těmto malým školám. V poslední době stát v rámci úsporné politiky ekonomicky tlačí obce k uzavírání malých škol. Ne všechno se však dá přepočítávat na peníze a šťastné a bezstarostné dětství dětí na malé venkovské škole má i v dnešní uspěchané době svůj význam. Obec Heraltice může být na svoji školu pyšná a jsem přesvědčen, že místní lidé budou její provoz podporovat i nadále.

           Při sepisování historie školy bylo čerpáno z výročních zpráv školy ( 1994 – 2004 ), ze školní kroniky ( 1953 – 2004 ), z třídních knih, třídních výkazů ( 1945 – 2004 ) a z materiálů uložených v Okresním archivu v Třebíči, tzv. Protokoly – zápisy z porad (1890 – 1942 ) a stará školní kronika ( konec 19. a začátek 20.století ).

Mgr. Stanislav Bartheldy